WoWResource - portál

Dovolte mi zamyslet se nad tématem, možná některým našim čtenářům až nebezpečně blízkým. Pojďme společně maličko nakousnout tento fenomén doby, ačkoliv mnozí ho považují za tabu. Pojďme se chvilku zastavit nad problémem zvaným – závislost na počítačových hrách.

Kde se vzala, tu se vzala

Někteří považují závislost na počítačových hrách za žhavou novinku 21. století, za nafouknutou mediální bublinu, která za pár měsíců praskne. Někteří si možná myslí, že se jedná jen o marketingový tah SMMSD (Sdružení maminek, milující své děti) a továren na jízdní kola, aby (pod záminkou, že poč. hry škodí) vytáhli své milované potomky od kompu a šli ven.

Přitom závislost na hraní není taková novinka, jak by se zprvu dalo domnívat. Patologické hráčství, jak odborníci této závislosti říkají, je ve své podstatě stará jako lidskost sama. Lidé hrají nejrůznější hry (kostky, stolní hry, karty) už od nepaměti a vždycky se našel někdo, kdo raději život zasvětil hraní než běžným povinnostem. Opravdový boom v závislosti a hlavně celospolečenský problém se z toho stal však až koncem 20. století.

První kasina se po Spojených Státech začali objevovat už v 19. století, k opravdovému masovému rozšíření po celém světě, včetně Evropy, došlo až v 70. letech minulého století. Od stejné doby se začíná veřejně mluvit i o negativních účincích hazardu na lidskou psychiku, nejen o tom, že se dá gambleřstvím přijít o hodně peněz.

Od karet k počítačovým hrám

Jak se bleskově rozšiřoval počet hráčů, museli i kasina rozšiřovat své služby, aby všechny klienty uspokojili. A tak brzy nejpopulárnější karetní hry Poker a Black Jack postupně doplnili rulety a hrací automaty.

Brzy přestali být hrací automaty doménou velkých kasin a přesunuli si i do menších. Dnes je naprosto běžné, že je hrací automat i v maloměstské zakouřené putice. Dobu nezastavíme a tak se pomalu začínají v našich hospůdkách a barech objevovat počítačem řízené rulety i herní konzole.

V poslední době se stali počítačové hry (zejména pak ty, co se hrají přes internet) doslova fenoménem doby a dnes už v každém větším městě krom klasických kasin nalezneme i Počítačové herny.

Závislost ? Pch… kecy upovídaného strejce

Někteří možná namítnou, že závislost na počítačových hrách není v žádném případě nebezpečná, protože hraní her u kompu není tak finančně náročné jako zahrát si Poker v kasinu.

S tímto tvrzením absolutně souhlasím. Ale právě to, že hraní poč. her nestojí ve své podstatě téměř nic (samozřejmě, že u některých her si výrobce účtuje poplatky, ale ve srovnáním s hazardem v kasinech je to skutečně pakatel) stává se tím ještě více nebezpečnějším. Hraní online her totiž otevírá cestu novým „zákazníkům“, kteří by do kasina za normálních okolností nikdy ani nevkročili a v důsledku toho se rodí i nový, potencionální gambleři. A co je nejspíše úplně nejhorší, hraní online her otevírá cestu k závislosti i dětem útlého věku. Zatímco z kasina nebo z hospody vás od automatu, pokud neměříte alespoň 165cm, vyhodí místní hospodský Karel, Wowko nebo Csko hrají i děti, kterým sotva bylo 13 let. Děti jsou samozřejmě daleko více psychicky labilnější a tak se stávají závislí mnohem snadněji. Navíc většinou nemají ani nějaké větší závazky, takže mají na hraní daleko více času.

Jak se taková závislost projevuje ?

Příznaky i důsledky jsou hodně individuální. Nejhorší na psychické závislosti je to, že člověk sám o sobě tyto důsledky nevidí. Příznaky a důsledky závislosti bych rozdělil do dvou kategorií. Tou první jsou „viditelné důsledky“, druhou kategorií jsou „teoretické důsledky“.

Viditelné důsledky vidí především blízké okolí závislého, v lepších případech si jí všimne i sám závislí, ale nebývá tomu tak vždy. Začíná to přitom velice pomaličku. Jako u téměř každé závislosti neexistuje žádný zlomový okamžik, kdy si v jednu chvíli můžete říct „Nejsem závislí“ a v druhé „Teď už závislí jsem“. Jestliže spoléháte na to, že budete hrát až do hranice závislosti a pak na hraně přestanete hrát, doplatíte na to. Takovým nejběžnějším viditelným důsledkem, který se začne projevovat už z počátku je nejspíš nedostatek času na své povinnosti. Ve skutečnosti to není nedostatek času, ale nechuť přestat hrát. Později přichází na řadu nedostatek spánku. Probděné noci u počítače neznamená jen to, že se vám ráno nebude chtít vstávat. Člověk ke svému životu potřebuje 6-8 hodin pravidelného spánku. Pokud místo spánku doháníte vše kofeinem, začne se tělo bránit. To jak se tělo brání psychickému tlaku se říká stres. Stres má snad milión příčin a milión důsledků. Opět člověk často ani neregistruje, že je ve stresu. Cítí se hůř, ale protože má svou „drogu“, dokáže to snadno překonat. Vídí to jen vaši blízcí. Přestáváte se věnovat svým opravdovým kamarádům, přítelkyně vás už nejspíše dávno opustila, protože žárlila na alíky, že se jim věnujete více než jí. Rodina na vás v lepším případě tlačí, aby jste toho už nechali, což ale u vás způsobuje jen další podrážděnost, další stres.
V pokročilé fázi závislosti přestáváte vnímat realitu ve správném měřítku. Silně se vám upraví žebříček životních hodnot. Najednou zjistíte, že láska, rodina nebo kariéra nejsou pro vás nějaké důležité věci. Opravdu důležité bude zahrát si. Je to stav, který nezávislí člověk nikdy nedokáže pochopit. Co se asi může takovému závislému člověku honit hlavou si můžeme jen domýšlet, přečíst si to z nějakých příruček nebo nám o tom může poreferovat zkušený psycholog. Ale asi nikdo nám do mozku nenahraje závislost na 15 minut, jako na zkoušku.
V extrémních případech přestane mít člověk o skutečném světě naprosto jinou představu. Případy, kdy náctiletý kluk vyskočí z okna a začne mávat rukama v domnění ze dolétne do sousedního města možná můžou působit jen jako námět pro filmový trhák, ale je opravdu důležité zamyslet se nad tím, co se tomu klukovi honilo hlavou, než došel k oknu a skočil.

Teoretické důsledky závislosti by se možná dali vysvětlit tím, že si člověk řekne „kdybych tenkrát tolik nehrál, tak bych byl…..“. Dlouhodobé důsledky závislosti si člověk buď uvědomí až opravdu velmi dlouho poté, co se závislosti zbaví (pokud se jí vůbec zbaví). Bohužel, většinou si to člověk ani neuvědomí, co všechno ztratil tím, že hrál. Můžete si říkat třeba…kdybych tenkrát tolik nehrál, věnoval bych se škole, dneska jsem mohl být ředitelem nadnárodní firmy, místo toho mám učňák a třídím zboží v supermarketu. Kdybych tenkrát tolik nehrál, věnoval se své přítelkyni, měl bych dnes krásnou rodinu a byl bych šťastnej. Místo toho jsem sám, starej a žádná mě nechce. Kdybych tenkrát tolik nehrál, věnoval se fotbalu, kopal bych dnes za svůj oblíbený tým a byl ve formě. Takových „kdyby“ je spousta a jsou to nepřímé důsledky patologického hraní. Vysokou jste třeba nemuseli udělat, kvůli nedostatečné píli, přítelkyně vás mohla podvést s jiným a ve fotbalu byste třeba nikdy nebyl dobrý, ale mohli jste to alespoň zkusit. Místo toho jste hráli World of Warcraft.

Jsem závislí! Jak se toho mám zbavit?

Bohužel nejsem žádný psycholog, abych si mohl otevřít poradnu pro závislé na poč. hrách. Pokud jste skutečně závislí, a uvědomujete si to a chcete s tím opravdu něco dělat, máte vlastně neuvěřitelné štěstí v neštěstí. To že si člověk vůbec závislost uvědomí je prvním krokem k vítězství. Možná že vám dokáže pomoci rodina, možná budete muset navštívit odborníka, ale máte napůl vyhráno.
Mnohem lepší je tomu ale předcházet. To že si zahrajete nějakou hru neznamená hned, že se stanete závisláky. Závislost se v mozku pěstuje léta. Někdo se stane závislým za rok, někdo za 5 let a někdo za 10 let. Představte si, že byste 10 let nepřetržitě hráli online hry. 10 let je jen sedmina průměrného života, ale opravdu stojí za to zkazit si dalších 6/7 života výměnou za „šťastných“ 10 let ?
Nejlepším způsobem je najít si i zálibu v něčem jiném a své záliby pravidelně střídat. Když má někdo tréninky basketu 3x v týdnu a basketball ho baví a naplňuje, nejspíše se nikdy závislým na hrách nestane. A to ani tehdy, kdy si s kamarády občas do noci nějakou tu hru zahraje. Pokud vás žádný sport nezaujal, zkuste se věnovat konečně své přítelkyni nebo kamarádům. Běžte se projet na kole, zaběhat si. Pořiďte si psa nebo kočku. Pokud se nemůžete (jako já) odtrhnout od počítače, věnujte se něčemu jinému. Začněte se učit programovat, kreslit ve Photoshopu, skládat hudbu na PC…je toho tolik čemu se můžete věnovat.

Počítačové hry nejsou zlo, pokud víme kde jsou hranice

Já díky online hrám potkal skvělou partu lidí – kamarádů. S některými se dnes moc rád občas vidím, někam zajdeme, pokecáme. Navíc je to dobré vyplnění zbývajícího volného času, ale musíme vědět, kde mát své hranice. Přeji Vám, aby jste si i vy našli své hranice, protože jak se říká „všeho moc škodí“.